UTRPENÍ KNÍŽETE STERNENHOCHA | LADISLAV KLÍMA

Tajemný příběh vzbuzuje lítost, rozhořčení i odpor

(vydáno roku 1928)

Hlavní téma

Kniha označovaná jako groteskní romaneto pojednává o zhoubě lidské existence.
O tom, co je v životě dané a co můžeme ovlivnit svým jednáním. Vypráví o síle lidského svědomí a podvědomí. Německému knížeti Sternenhochovi učaruje na plese jistá mladá dáma jménem Helga. Nemůžeme mluvit o lásce, spíše naopak. Bylo na ní něco tajemného, až hrozivého, odpudivého. Přes všechny tyto dojmy se kníže rozhodl, že jejího otce požádá o dívčinu ruku. Helze bylo v té době 17 let a chodila jako tělo bez duše. Svatbě se nijak nebránila. Jako by se jí to ani netýkalo. Avšak brzy po svatbě a po narození jejich dítěte se z Helgy stává úplně jiný člověk. Krutá, panovačná a sebestředná žena si libuje ve výstřednostech a z nejrůznějších cest si přiváží jednak exotická zvířata, jednak neobvyklé návyky, životní styl a pochybné přátele. Poté, co Sternenhoch zjistí, že jej jeho choť podvádí, rozhodne se ji potrestat a uvězní ji v hladomorně ve věži. Po dvou týdnech se nad ní smiluje a chce ji pustit, Helga však na jeho volání neodpovídá a on se bojí vejít dovnitř. Umřela, nebo se dostala z věže ven? Tato otázka provází Sternenhocha celou druhou částí knihy (viz níže). Helga, které přezdívá Daemona, ho totiž celý rok navštěvuje. Někdy se objeví jako přízrak a hned zmizí, jindy si s ním dlouze povídá. Je skutečná, nebo je jen strašidlo, výplod Sternenhochovy fantazie? To se dozvíme až v úplném závěru knihy.

Kompozice

Knihu můžeme rozdělit na tři části. V první části kníže vypráví o tom, jak se seznámil s Helgou, požádal jejího otce o ruku a následně ji učinil svou chotí. Dívka se velmi rychle změnila a po výše zmíněných událostech se chystala knížete opustit. Zde vyprávění končí. Následuje druhá část, v níž je (opět v ich-formě) líčen dál příběh o knížeti a jeho choti, ale už ve formě deníku, který si kníže vedl. Tato část vypráví o tom, jak došel kníže do stavů blouznění, v nichž ho jeho mladá žena chodila strašit. Deníkový záznam nám umožňuje zařadit si události přesně v časové souvislosti a příběh činí hodnověrnějším. Poslední část se liší formou (psáno v er-formě) a představuje krátké uzavření příběhu, je jakousi domněnkou nabízející možné ukončení příběhu. Časově je příběh ohraničen, začátek i konec je nám znám. Počínaje 19. srpnem 1912, tedy dnem zmizení Helgy, udává kníže za počátek svého tragického osudu, které má na svědomí právě Daemona. Zápisky Sternenhocha končí přesně o rok později a následuje krátké doplnění příběhu (část třetí).

Postavy

kníže Hellmuth Sternenhoch, jeho žena Helga (zvaná Daemona), její zhrzený milenec zvaný Trhan, Esmeralda Carmen Kuhmistová, německý císař, dále pak šlechta, služebnictvo aj., kteří tvoří v příběhu spíše kulisu

kníže Hellmuth Sternenhoch

Kníže Hellmuth Sternenhoch, první oblíbenec a rádce císařův a říše Německé největší pilíř – takto se sám Sternenhoch tituloval před Esmeraldou Kuhmistovou. V době, kdy se s hlavní postavou setkáváme, je Sternenhochovi 33 let. Můžeme si udělat představu nejen o jeho zevnějšku, neboť se sám jasně popsal (viz níže), ale skrze deníkové záznamy vstupujeme i do mysli knížete, kterého bylo dle slov autora v předmluvě nutno zintelektualizovat.

Mohl jsem se prasnadno oženit s dívkou nesmírně bohatou; ale potřebuje mých
500 milionů rozmnožení? Vzít si dceru amerického miliardáře, jenž přišel ke svým penězům obchodováním s bagouny? Nepochybuji, že bych dostal i princeznu z královského rodu, spanilou, všemi přednostmi zdobenou; vždyť, nehledě k mému rodu a bohatství, mohu o sobě směle říci, že jsem krasavec, přes některé své vady, např. že měřím jen 150 cm a vážím 45 kg, že jsem skoro bezzubý, bezvlasý a bezvousý, trochu též šilhavý a značně pajdavý; ale i slunce má skvrny.

Helga

Postava Helgy bezesporu zažije největší vývoj. O tom, jaká byla Helga předtím, než ji poznal Sternenhoch, víme z vyprávění jejího otce. Veselé a zvídavé dítě, které se po matčině smrti uzavře do sebe, nejeví žádný zájem o okolní svět, nemluví a se svou apatií dojde až do manželství s bohatým knížetem. Po svatbě Helga otěhotní a přichází doba její velké změny. Jako by se v ní celé roky hromadila životní energie, která se nyní vydrala na povrch. Ovšem ne v tom dobrém smyslu. Helga zabije své dítě, pak i otce. Odcestuje, aniž by o ní její manžel dostal jedinou zprávu. Zřídí tajný spolek, ve kterém byly údajně provozovány nejrůznější praktiky včetně masochismu a lesbismu. Na knížete i služebnictvo je zlá, povýšená, pomstychtivá a dává najevo odpor, který vůči knížeti chová. Jestli si zasloužila osud, jaký jí přichystal kníže, nechám na čtenáři.

Ukázka

  1. října

Ó jaké dva děsné měsíce mám za sebou! Zázrak, že jsem nezešílel; ale jednou nohou jsem v šílenství už stál. Nepopsatelná hrůza – soucit – lí– – ale nesmím psát, papír je zrádný ničema, už tato slova – –
Bohudíky nastala úleva; den ode dne se můj stav lepší, počínám zapomínat – ó Pane, stůj při mně i dál!

  1. května

(…) Ale hlavní jenom je: nebyla ta potvora – přece jen živá? Kde sebrala ty koně? a ty zelené kalhoty? Vrávoralo by strašidlo tak jako ona, když lezla do kočáru? A ten její špiritus, hernajs, byl přece reální, když jsem musil po něm až do večera odkašlávat…
Ve věži ležela, růžová a bílá, jako prase v řeznickém krámě. Zbláznil bych se z těch problémů, kdybych nebyl už blázen. (…)

Další díla

Slavná Nemesis, Putování slepého hada za pravdou, Svět jako vědomí a nic, Vteřiny věčnosti, Velký román: Soud Boží, Bílá svině, Ženy Cesareovy