SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ | OTA PAVEL

Působivá kniha, která čtenáře chytne za srdce

(vydáno roku 1971)

Hlavní téma

Kniha obsahuje sedm rodinně vzpomínkových próz a ve všech těchto povídkách se autor odvolává na své dětství, popisuje životní příběhy a prokresluje osoby, které ho v dětství výrazně nebo i jen nepatrně poznamenaly. Největší pozornost věnuje autor svému tatínkovi, vášnivému rybáři, obchodníkovi a milovníkovi všeho krásného.
O knize a jednotlivých povídkách se rozepisujeme níže. Ota Pavel je řazen mezi vynikající autory především díky tomu, s jakou lehkostí dokáže psát. Příběhy nejsou nijak kostrbaté, rozvleklé ani vyumělkované. Přestože se jedná o příběhy převážně krátké, i to stačí čtenářům, aby se ponořili do hloubky textu. Z vyprávění je cítit radost i smutek zároveň, spojení protikladných emocí však není nijak rušivé. Autor dokázal na krátkých příbězích ze svého dětství vystihnout krásu i tragédii lidského života. Pro některé čtenáře může kniha působit jako oddechové čtení o tatínkovi, vášnivém obchodníkovi a rybáři, pro jiného přináší hluboké myšlenky o přírodě,
o životě, o rodině a mezilidských vztazích na pozadí velkých společenských událostí.

Je to příběh mého srdce, tvrdí Ota Pavel

Čtenář pozná, když je spisovatel upřímný a píše srdcem. Přesně takový byl Ota Pavel. Schopnost jednat srdcem zdědil po otci, který se mu stal velkou inspirací hlavně v začátcích literární tvorby. Ota Pavel viděl v lidech a v jejich vzájemných vztazích, co je v nich nejhlouběji schované a lze to ohmatat a vytušit pouze instinktem. V jeho příbězích se nachází vedle postav i mnoho ryb, o kterých dokáže psát tak jako nikdo jiný. A dokáže to proto, že je to řeka Berounka, spjatá s jeho dětstvím, jeho tatínkem a „strejdou“ Proškem. Jen stěží by mohl takto psát o rybách a rybaření vůbec, kdyby to byla jiná řeka, potok či rybník, protože by nebyly spojeny s jeho dětstvím a českou krajinou. V jeho příbězích jsou v kontrastu dvě roviny – předválečný dostatek, svoboda a přátelství, na druhé straně atmosféra ponuré bídy a strach z budoucnosti.

Postavy

tatínek Leopold Popper, maminka Hermína, jejich tři synové (nejmladší z nich je Ota Pavel, vypravěč), převozník Karel Prošek, ředitel společnosti Elektrolux pan Korálek, jeho žena Irma, malíř Nechleba, Vlkovi, pan Jedlička

Leopold Popper

Pavlova tvorba je často přirovnávána k tvorbě Bohumila Hrabala. Společným jmenovatelem těchto dvou na první pohled odlišných autorů je výrazná hlavní postava. Literární postava Pavlova otce má nejblíže k Hrabalovým „pábitelům“ svou vášní a chutí do života, ačkoliv to dává najevo střízlivěji než například Hrabalův strýc Pepin z Postřižin. Leo Popper je zajisté nejvýraznější, zároveň však velmi těžko uchopitelná postava. Pavel psal o svém tatínkovi jako o Židovi, přesto z něj nechtěl udělat ani chudáka, ani moc velkého hrdinu. Jeho otec nebyl člověk nábožensky horlivý. Bylo to dáno především dobou, ve které žil. Židovství se stalo pro tatínka téměř synonymem utrpení a zákazů. Nesměl nakupovat maso a jiné potraviny, jezdit tramvají, po setmění chodit na ulici, nesměl mít rozhlasový přístroj a mnoho dalšího. A především – nemohl chytat ryby. Pavel na otcově situaci vlastně popsal obecné bezpráví a postoj vůči Židům mísící se s občasnou pomocí jednotlivců. Popisoval pravdu a přitom nepůsobil banálně. Ukázal svého tatínka jako neizolované individuum, které je vnímáno ve vztahu k druhým, včetně zvířat (psa Holana, ryb
i srnců), ve vztahu ke své rodině. Pro tatínka byla rodina něco jako generální štáb, maminka zásobovací důstojník. Na všechny věci na světě měl svoje vlastní názory.

Jednotlivé povídky

Nejdražší ve střední Evropě
Úvodní povídka nás přivádí do rodiny Popperů a přináší první z řady příběhů. Autor představuje svou maminku, pokornou a trpělivou, tolerující manželovy povedené kousky jako například ten, který popisuje první povídka. Tatínek koupil rybník za
10 000 korun a těšil se, až v něm bude chytat kapry. Ovšem prodávající pak Václavík tatínka podvedl a prodal mu malebný rybníček s jediným kaprem. V den výlovu připravil tatínek hostinu pro velkou a váženou společnost, ale sklidil jen posměch za jediného kapra. Dorovnal s panem Václavíkem účty, když mu prodal lednici, která stejně jako rybník neměla vnitřek.

Ve službách Švédska
Příběh se odehrává v době, kdy tatínek pracoval pro švédskou firmu Elektrolux. Autor zde skvěle vystihl tatínkovu povahu, ukazuje jeho velký podnikatelský zápal, vykreslil ho jako pracovitého a vytrvalého obchodníka, pro kterého každé odmítnutí znamená vlastně novou výzvu. S vysavači chodil po vesnicích, kde ještě nebyla elektřina, přesto si od něj lidé vysavače kupovali. Ota Pavel v něm viděl šarmantního a okouzlujícího muže, protože tyto vlastnosti pomohly k takovému úspěchu a uznání, které si tatínek u firmy Elektrolux získal. Obdiv se také vztahoval na paní Irmu, ženu tatínkova zaměstnavatele. Tatínek ji okouzlil svou pílí a výřečností, ona mu učarovala zase svou krásou a nedosažitelností. Tatínek se v té době seznámil s malířem Nechlebou a usmyslel si, že malíře přemluví, aby paní Irmu namaloval, což se stalo velkým oříškem, protože pan Nechleba žádné ženy zásadně nemaloval.

Smrt krásných srnců
Povídka, podle níž dostala kniha svůj název, nese hlubokou myšlenku a je dost možná vrcholem knihy. Oba Pavlovi bratři byli povoláni do koncentračního tábora. Tatínek byl přesvědčen, že se musí najíst masa, aby byli dost silní. Jako Žid nemohl chytat ryby, tak je lovil tajně v noci, bez úspěchu. Na pokraji zoufalství a proti vlastnímu přesvědčení si půjčil od Proška psa Holana, cvičeného na černou zvěř. Ten mu ulovil jednoho srnce, který dost možná chlapcům zachránil život. Na tomto příběhu je nejlépe vykreslena tatínkova houževnatost a cílevědomost, za žádných okolností se nechtěl vzdát. Jako otec tří dětí cítil potřebu se o svou rodinu postarat, i když tím riskoval vlastní život. Přes své přesvědčení, že zabít srnce je jako zabít člověka, protože má oči smutnější než lidské, tuto zásadu poruší, aby nakrmil své děti. Ota Pavel jako spisovatel cítil, že tomuto kraji, okolí Nezabudic a Branova, splatil dluh za všechno, co mu dal, byl přesvědčen, že tato povídka se bude číst ještě za desítky let. A měl pravdu.

Kapři pro wehrmacht
Na začátku okupace zabrali tatínkovi rybník Němci. Jako Žid ho nesměl vlastnit. On se ale nikdy nikoho nebál a Němci ho to také nenaučili. Tatínek se nemohl a nechtěl se svými kapry rozloučit, chodil jim vysekávat díru do ledu, aby mohli dýchat, a pak je všechny vylovil. Protože byla nouze a také bylo před Vánoci, vyměňovala rodina kapry za jídlo a splácela dluhy. Němci si při výlovu nedokázali vysvětlit, jak je možné, že v rybníce není jediná ryba. Nemohli mu nic dokázat, protože výměnou za jídlo se všech ryb zbavil. Tato povídka je napsána na počest tatínka, který s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník.

Jak jsme se střetli s Vlky
Povídka je zasazena do období po válce, kdy Pavel vzpomíná na to, jak s tatínkem chodili chytat štiky. Z požitku z rybaření se ale stala nádeničina, když si jeho otec usmyslel, že rodině Vlkových ukáže, jaký je rybář. Vlkovi se však nedali zastrašit, sami znali řeku jako vlastní boty a soutěž o to, kdo nachytá víc štik, byla na světě. Tatínek si sebejistě myslel, jak Vlkům vytře zrak, ale to se nestalo. Povídka vlastně obsahuje ponaučení, že se musíme umět smířit s prohrou, byť sebevíc bolí, pokorně sklonit hlavu a uznat, že soupeř je lepší.

Otázka hmyzu vyřešena
Tatínek začal po válce prodávat mucholapky a byl tím malým zázrakem uchvácen stejně jako pan Jedlička, tatínkův zaměstnavatel, který ho jmenoval ředitelem firmy. Tatínek věřil, že brzy zaplaví mucholapkami celé Československo a dost možná i Evropu, a stal se zas tím úspěšným obchodníkem jako za dob své slávy u firmy Elektrolux. Jenže pak začaly létat mouchy a malér byl na světě, protože mucholapky ty mouchy vůbec nelapily. A tak tatínek z firmy odešel. Po nějakém čase Evropu zaplavily mucholapky z Holandska.

Králíci s moudrýma očima
Tato povídka symbolicky zakončuje řadu příběhů s tatínkem v hlavní roli a soustřeďuje se na oba autorovy rodiče na sklonku jejich života, v době, kdy byli
oba šťastní, především proto, že se tatínkova vášnivá povaha uklidnila. Jeho obchodnický duch ho ale ani ve stáří nenechal odpočinout. Rozhodl se, že si vydělá prodejem králíků. Začal tedy chovat králíky a mazlil se s nimi jako dříve s rybami.
Šel s králíky pak na výstavu s nadějí, že je prodá, ale vrátil se zklamaný. Rezignoval. Nejspíš i na život. Jaký je to život, když společnost neuznává Židy? Svou smůlu s králíky si totiž spojil s židovstvím. Brzy nato zemřel.

V této povídce přichází vysvětlení, proč si rodina změnila své původní jméno Popper na Pavel. Je to jistě otázka českého vlasteneckého cítění, ale skrývají se za tím také dosud nezapomenuté křivdy a ostražitost vyvolaná strachem, že se s nadcházejícím komunistickým režimem bude minulost opakovat. To už jsme se dlouho jmenovali Pavlovi. Tenkrát jsme říkali, že když žijem v české zemi, že bychom měli mít správně české jméno namísto toho Popper, a snad jsme byli také trochu víc podělaní, než bylo třeba.

A jedna povídka navíc

Původně obsahovala kniha ještě povídku Běh Prahou. Musela být ale ze seznamu povídek vyškrtnuta, stejně jako pasáže týkající se Židů a Lidic. Povídka vyšla v několika emigrantských časopisech, u nás v samizdatech. Lidé si ji opisovali a četli, šířila se a stala se velmi populární a vyhledávanou.

Ukázka

Paní Irma přistoupila k tatínkovi a velice tiše mu řekla: „Až mě pan profesor Nechleba namaluje, tak to oslavíme. Jen my dva.“ To vlilo mému tatínkovi do žil energii, která málem přivedla naši rodinu na mizinu. Místo aby prodával vysavače a živil tak maminku a tři kluky, chodil za panem profesorem Nechlebou, seděl s ním a pozoroval ho celé hodiny při práci. Můj tatínek, jenž před časem neměl ještě ani tušení o existenci nějaké olejomalby a živého malíře, začínal teoreticky ovládat různé druhy malířské techniky a seznámil se s celou plejádou současných slavných malířů.

Další díla

Jak jsem potkal ryby, Zlatí úhoři, Fialový poustevník, Dukla mezi mrakodrapy, Jak šel táta Afrikou, Plná bedna šampaňského, Výstup na Eiger, Cena vítězství, Souhvězdí smutku, Syn celerového krále, Pohádka o Raškovi

Filmová adaptace

Smrt krásných srnců (1986)
Režie: Karel Kachyňa