Renesance a humanismus v evropské literatuře

počátek 14. – počátek 17. století

Renesance – snaha vymanit se ze středověkého způsobu myšlení, příklon k radostem pozemského života, zájem soustředěn na člověka, inspirace antickým Řeckem a Římem. Nedochází ke ztrátě víry v Boha, náboženství je však upozaděno a důraz je kladen na individualismus, osobnost člověka. Literární díla jsou celistvá, autoři již nejsou neznámí. Renesance je obdobím rozvoje přírodních věd a věd o člověku.

Humanismus – myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti, prosazování klasické latiny (antické, nikoli středověké), ideál krásy a dobra nachází v antickém Řecku. Humanismus (na rozdíl od renesance) není spojen s konkrétním časovým obdobím, ale jedná se o určitý životní a vzdělanostní program.

 

blankvers – pětistopý jambický bez rýmů a strof, najdeme ho v dramatech Shakespeara nebo u lumírovců (obzvlášť u J. Zeyera)
kolektivní drama – hl. postavou není jednotlivec, ale větší skupina lidí
pikareskní román – parodie rytířského románu, hl. hrdina píkaro je vykázaný na okraj společnosti, objevuje se motiv putování nebo pronásledování
rytířský román – prozaické zpracování středověké rytířské epiky – děj ve fantastickém světě, hrdina bojuje s pohádkovými obludami pro srdce dámy
villonská (francouzská) balada – lyrická báseň se třemi strofami, 7–12veršů, v závěru 4–6 veršů, poslední verš se opakuje jako refrén; autoři: F. Villon, J. Vrchlický,
V. Nezval

 

ITÁLIE
přelom 13. a 14. století
FRANCESCO PETRARCA – „otec humanismu“
dopisoval si s Karlem IV., psal milostnou lyriku
Zpěvník (Sonety Lauře), sbírka milostné poezie, inspirován láskou ke šlechtičně Lauře, motivy neopětované lásky

DANTE ALIGHIERI
za kritiku papeže donucen k vyhnanství
Nový život – milostné básně, deník platonické lásky k dívce Beatrici
Božská komedie – duchovní epos, alegorická skladba o skutečném světě, pokus
o umělecké zobrazení celého tehdy známého světa, pouť člověka za spásou, touha po poznání, obdiv k antice, láska k vlasti, symbolické číslo tři, bohaté metafory;
epos má 3 části: Peklo, Očistec, Ráj – autora doprovází antický básník Vergilius

GIOVANNI BOCCACCIO – zakladatel moderní prózy, často milostné téma, humor a satira, hovorový jazyk (běžná italština), postavy obyčejných lidí, chytrost vítězí nad hloupostí
Dekameron – soubor 10 x 10 příběhů deseti mladých lidí, kteří utíkají před morem z Florencie a cestou (10 dní) si vypravují příběhy

 

ANGLIE
14.–16. století
WILLIAM SHAKESPEARE (1564–1616)
Nejvýznamnější renesanční dramatik, herec a spolumajitel divadla Globe, autor téměř 40 her (za jeho života vyšlo tiskem 18 her). Žil v rodném Stratfordu, kde také zemřel. Žil a psal v době vlády královny Alžběty I., která divadlo podporovala.

  1. období: komedie – Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyků pro nic, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
    vítězí spravedlnost a láska, výraznou roli hrají ženské postavy
  1. období: tragédie – Romeo a Julie, Macbeth, Hamlet, Král Lear, Othello
    proniká do tvorby pesimismus a životní zklamání
    líčí zde nejhlubší lidské vášně a city
  1. období: Zimní pohádka, Bouře (pohádkové hry)
    vyjasňuje se autorův pesimismus, přechází ke smířlivému vyrovnání

CHRISTOPHER MARLOWE – Doktor Faust (drama, poprvé použit blankvers)

 

FRANCIE
15.–16. století
FRANÇOIS VILLON – 1. prokletý básník, vyrůstal a žil v nejnižších společenských vrstvách v Paříži, byl to tulák a bohém, za své výtržnictví byl často ve vězení
lyrická poezie: Závěť, Balada

 

ŠPANĚLSKO
16.–17. století, období zlatého věku španělského písemnictví
LOPE DE VEGA – autor přibližně 2 000 her (převážně historických)
Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) – kolektivní drama o obyvatelích vesnice, historická hra podle skutečné události

MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA – Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
rytířský román o zchudlém šlechtici, typ snílka a fantasty, žijícího v nereálném světě ideálních rytířů