O MYŠÍCH A LIDECH | JOHN STEINBECK

Kniha, v níž o myši vlastně vůbec nejde

(vydáno roku 1937)

Hlavní téma

Hlavními hrdiny relativně krátké prózy O myších a lidech jsou dva potulní námezdní zemědělci George a Lennie, kteří na svých cestách americkým venkovem pracují na rančích za jídlo, střechu nad hlavou a nějaký ten peníz. Nikde však nevydrží dlouho, a tak se toulají od jedné farmy ke druhé. Lennie s Georgem mají zvláštní vztah, potřebují se navzájem, tak jako každý z nás v životě někoho potřebuje. Z jejich vztahu vychází do popředí zodpovědnost a následky svých činů, přátelství, boj proti samotě, soucit, touha po lepším životě. Každý z nich je však odlišný. Zatímco George je malý, všímavý, chytrý a opatruje svého parťáka, o Lenniem můžeme říci, že když se rozdávala fyzická síla, šel dvakrát, zato na rozum zapomněl úplně. Lennie je prosťáček s výpadky paměti, mentálně zaostalý, přesto dobrosrdečný muž. Právě kvůli Lenniemu musí dvojice často měnit ranče, Lennie vždy nechtěně přitáhne malér. V našem příběhu jsou tito dva přátelé na cestě na farmu, která se od ostatních rančů nijak neliší. Pracuje tam několik mužů, někteří krátce, někteří téměř celý život. Mezi muže občas zaskočí mladá atraktivní žena, Curleyho manželka, s výmluvou, že hledá svého muže. Curley je synem majitele ranče. Když si uvědomíme, že Curley je žárlivý agresivní rváč, už není tak těžké domyslet si, proč se všichni muži na ranči obávají toho, že Curleyho žena přivodí nějaký malér. Jednoho dne si povídá ve stodole s Lenniem a dovolí mu, aby pohladil její hebké vlasy. Ten však neodhadne svou sílu a Curleyho ženě zlomí vaz. Když si uvědomí vážnost toho, co provedl, uteče na předem smluvené místo, na kterém se s Georgem domluvili.

Špička ledovce

Podobně jako Ernestu Hemingwayovi i Johnu Steinbeckovi stačí k napsání velkého příběhu malý prostor. Vidíme tak pouze desetinu ledovce. Za krátkým textem se skrývá hlubší myšlenka. John Steinbeck se drží zásady „Každému člověku, jakmile setřese prach a rmut svého života, zbudou jenom tvrdé a jasné otázky: Žil jsem dobře, nebo špatně? Způsobil jsem nějaké dobro – nebo zlo?“ Co z člověka zbude, pokud z něj sloupneme všechny vrstvy? S touto myšlenkou autor vykreslil povahu svých hrdinů. Každý z nich má za sebou nějaký životní příběh, každý má své vlastní sny a motivace, skryté tužby. Veškerá lidskost a niterné pocity spojují naše hrdiny. V jedné chvíli se jejich cesty potkají a jdou po nějaký čas vedle sebe. V příběhu je zdůrazněna neobvyklost ve spojení hlavních hrdinů. Pocit osamělosti dýchá z každé postavy v příběhu. I ostatní muži z ranče, přestože jsou stále spolu, se často cítí osaměle, stejně jako Curleyho žena. Další touha postav spočívá ve snu mít se v životě lépe a někam to dotáhnout. Být svobodný, být pánem svého času. To dodává naději našim dvěma hlavním hrdinům. Lennie si od Geogre nechává často vyprávět příběh o jejich krásné budoucnosti. Je to jako mantra, modlitbička dvou mužů, která jim dodává naději:

Takovej člověk, co chodí jako my dělat na rančích, je na tom světě opuštěnej jako kůl v plotě. Neví, co je to rodina. Neví, co je to vlastní kout. Přijde na ranč, vydře si těch pár šesťáků a pak se sebere do města a tam ty svý šesťáky rozfofruje, a netrvá to nikdy dlouho, a vláčí kostru zase na jiným ranči. Takovej člověk ti nemá, nač by se moh těšit. (…) S náma je to jiný. My máme před sebou budoucnost. My si máme s kým promluvit, a to dělá moc. My nemusíme vysedávat po putykách a rozhazovat tam šesťáky, jako takový, co nemají kam jít. Takový, když se dostanou do kriminálu, tak tam můžou třeba zcepenět, a ani pes po nich neštěkne. Ale s náma je to jiný. (…) Protože já mám tebe – a o mě se staráš ty, a ty máš mě – a o tebe se starám já. (…) Jednoho krásnýho dne si dáme svoje šesťáky dohromady a koupíme si maličkej domeček s ňákým tím kouskem pole a krávu a pár prasat (…) a budem mít všecko, co srdce ráčí.

George a Lennie jsou dva naprosto odlišní lidé – liší se vzrůstem a fyzickou zdatností, inteligenční vyspělostí i povahovými rysy. Existuje však mezi nimi zvláštní vztah, v němž nechybí určitý projev náklonnosti, spojuje je pouto potřebného a strážícího. Jsou příkladem toho, že ve společnosti někoho dalšího se může člověku žít lépe, než kdyby byl stále sám. Samota je zdrojem lidského úpadku, stejně tak uzavřenost lidí před sdílením a nasloucháním a vzájemným prospěšným soužitím. V příběhu máme mnoho příkladů odmítání vzájemnosti a následky tohoto odmítání. Crooks je osamocen z rasistických důvodů, Candy má pouze svého psa, Curleyho žena je osamocena, protože se jí všichni raději vyhýbají (jediná žena na ranči, navíc velmi atraktivní) a protože se jí manžel dostatečně nevěnuje. George s Lenniem jsou příkladem toho, že i když nemáte v životě nic, stále máte parťáka. George je svým opatrováním Lennieho zároveň nevídaným příkladem zodpovědnosti a rovnosti.

Postavy

George Milton, Lennie Small, Slim (kočí pro velká spřežení), Carlson, zuřivec Curley, Curleyho žena, Candy, koňák Crooks

Nečekaný konec?

Závěr příběhu vyústí v konec, jaký asi málokterý čtenář očekává. Lennie, kterému dojde, že smrt Curleyovy ženy způsobí na ranči velký poprask, uteče a schová se nedaleko ranče v místě, na kterém se s Georgem dohodli. George se tam po nějaké době skutečně objeví. V patách mu jsou muži z ranče, jediný Curley na rozdíl od ostatních nechce Lennieho potrestání a uvěznění, ale smrt. George však najde Lennieho první a s konejšivými slovy o budoucím hospodářství vpálí kulku Lenniemu do týla. Tento šokující závěr s sebou nese řadu otázek. Proč to George udělal? Bylo správné hrát si na Boha a zabít Lennieho? Život za život? Nebo to byla zoufalá snaha ušetřit kamaráda daleko horšího a bolestivějšího konce, jehož by se nejspíš dočkal? Aby nemohl ublížit už nikomu dalšímu a hlavně ani sám sobě. Měl na to právo? Tato „kulka z milosti“ nebyla pro George snadným rozhodnutím a čtenář se může jen domnívat, jaké následky takový čin v Georgovi zanechá.

Ukázka

Crooks sňal brejle a prsty si vytřel oči. „Sedněte si. Vždyť se mu nic nestalo.“
Lennie se nabručeně vrátil na své místo na soudku. „To ať si každej nechá, kdyby prej se Georgeovi něco stalo,“ vrčel přitom.
„Tak teď tomu snad budete rozumět,“ začal Crooks vlídně. „Vy máte George. Vy to víte, že se zas vrátí. Ale co kdybyste neměl nikoho? Co kdybyste si nesměl zajít do baráku a zahrát si tam karty, protože jste černej? Co kdybyste musel sedět opuštěnej tady v tom kumbálku a musel jen číst knížky? To je pravda, než se setmí, moh byste házet podkovu, ale pak byste si musel jen číst knížky. Knížky, to není ono. Člověk potřebuje ještě druhýho – mít někoho nablízku.“ Crooks se rozfňukal: „Když člověk nikoho nemá, leze mu to na mozek. Ať je to kdo chce, to je vedlejší, jen když jste spolu. Věřte mi,“ rozplakal se Crooks, „člověk se pak cejtí moc opuštěnej a je z toho nemocnej.“ (…)
„To George neudělá, aby odešel a mě tady nechal,“ ozval se Lennie žalostně. „Já vím, to on neudělá.“

Další díla

Hrozny hněvu, Na východ od ráje, Na plechárně, O Americe a Američanech, Plameny zářivé

Filmová adaptace

O myších a lidech (1939)
Režie: Lewis Milestone

O myších a lidech (1992)
Režie: Gary Sinise