NÁVRAT STARÉHO VARANA | MICHAL AJVAZ

Při čtení Ajvazovy povídkové sbírky budete mít pocit, že je to celé jen sen

(vydáno roku 1991)

Charakteristika díla

Ajvazova prozaická prvotina Návrat starého varana obsahuje soubor 21 povídek. Některé z nich vzhledem k jejich rozsahu (např. jeden odstavec) spíše než za povídky můžeme označit za črty. Najdeme i kapitolu o matematické slovní úloze nebo o obsahu fiktivní knihy. Autor porušuje principy vyprávění, neboť jsou povídky neuzavřené, nemají konec, často ani začátek, čtenář ihned vklouzne do děje a v průběhu čtení se jednotlivé epizody rozkrývají. Pouze první kapitola je cyklická – její konec odkazuje na začátek kapitoly. V díle se často projevuje intertextovost – odkazuje na jiné texty, díla fenomenologů a antických filozofů, často se z textu stává psaní o psaní a vyprávění o vyprávění. Autor do textu míchá prvky filozofie (sám je považován za filozofa), polemizuje se slavnými filozofy a vytváří si vlastní teorie. Nejvýraznějším motivem je motiv zvířat (viz níže), dále město jako labyrint, periferie města, zápasy, marnost úsilí, skryté vstupy do jiných světů, sochy a antikvariáty. Většina povídek obsahuje pražské reálie, příběh se odehrává v uličkách Starého Města, ve Slávii, zmiňované je i Národní muzeum. Texty jsou psané neplánovaně, tak, jak autorovi přicházely myšlenky, které zapisoval. Zdánlivě banální situace jsou doplněné nereálnou událostí, jejíž příčinou je obvykle konfrontace vypravěče se zvířetem.

Povídky a o čem jsou

BROUK – vypravěč se chystá na pouť do Malachitového paláce na břehu podzemní řeky a hledá k němu tajný vchod, o kterém je přesvědčený, že se nachází v šatníku některého z pražských bytů. Tuto informaci by mohl objevit v knihovně, ale neodbytný brouk sedí zrovna na adrese bytu s údajným tajným vchodem a nehodlá se svého místa jen tak vzdát.

PSACÍ STROJ – vypravěč při procházce po periferii města náhodou objeví sochu skrytou v poli, vlastnoručně vyhrabe z hlíny celé sousoší, jemuž autor v povídce věnuje detailní popis. Vypravěč nakonec vyhrabe z hlíny i vyzvánějící telefon, muž na druhém konci chce sousoší bezpodmínečně zničit, vypravěč jej však brání.

LETNÍ NOC – vypravěče honí po městě obří škeble, neuteče jí ani poté, co nastoupí do tramvaje.

KONEC ZAHRADY – vypravěč je svědkem zápasu ženy s varanem, ovšem útočníkem je žena, nikoli varan, jak se na první pohled mohlo jevit. Varan hraje na violu a vypravěč si listuje ve své vlastní knize, kterou ale vůbec nenapsal. Písmenka se v knize okamžitě ztrácí. Najednou se vypravěč i s ženou a varanem ocitá u přístavního města, varan táhne po městě vypravěče ležícího v posteli, druhý den však tahá vypravěč varana.

MINULOST – vypravěč sedí ve Slávii a mezi hosty poznává více či méně důležité lidi ze své minulosti, přemítá nad minulostí, která nás vždycky dožene. […] proč s sebou vláčíme strašné vnitřnosti minulosti, třebaže se jich bojíme a cítíme z nich hnus […]

VÝTAH – vypravěč navštíví zchudlého hraběte Lozenského, který bydlí v suterénu výzkumného ústavu.

HÁDANKY – zvíře podobné malému levhartu dává vypravěči nesmyslné hádanky, ten však nikdy nezná správné řešení a zvíře mu hádání nijak nehodlá usnadnit. Se špatnou nebo žádnou odpovědí následuje trest v podobě kopanců a kousání.

VLNA – povídku tvoří pouze jeden odstavec; vypravěč přirovnává pokoj rozbouřenému moři.

CHOBOT – vypravěč má malého slona a vodí ho všude s sebou. Slonovi však jeho chobot způsobuje újmu: lidé jej kvůli chobotu (nikdo jiný chobot nemá) znevažují, vzniká tak mezi nimi propast.

AUTOMOBILY – povídka je rozšířením matematické slovní úlohy o hypotézy: v různou dobu vyjedou z různých měst různou rychlostí dvě auta. V hodině matematiky bychom měli přijít na to, kde se auta potkají, zde se čtenář dozvídá příběh-črtu o autech a jejich řidičích.

MEDVÍDĚ – vypravěč stále chodí s medvědem na zádech, všude ho nosí v batohu s sebou, ale medvěd je příliš těžký a vypravěč by se rád svého nákladu zbavil.

SOCHAŘ – vypravěč je v této povídce sochařem, který opracovává kusy magmatu vytékajícího do bazénku v jeho domě u skály.

U PAVOUKA – v atriu vinárny U Pavouka zápasí mladík s šupinatou nestvůrou. Vypravěč přispěchá mladíkovi na pomoc a sám se pustí se zvířetem do boje.

KAPITOLY – vypravěč objevil v hotelovém pokoji papír s obsahem knihy, zřejmě
po předchozím hostovi. Následuje výčet kapitol.

NIC – vypravěč pochybuje, zda má vůbec svůj názor.

JEŠTĚŘI – pohybují se mezi lidmi, hrají v divadlech, nikomu to nepřipadá zvláštní. Jediný, kdo se nad tím pozastavuje, je vypravěč.

ČEKÁNÍ NA TELEFON – vypravěč čeká už dvě hodiny před telefonní budkou, ve které telefonuje velký mořský koník, budka je tudíž plná vody. Povídku tvoří vnitřní monolog netrpělivě čekajícího vypravěče.

LANO – vypravěč šplhá po laně na vysokou skálu, na jejímž vrcholu se rozprostírá Praha.

TEORIE STŘÍBRNÉHO VOZU – […] Teorie stříbrného vozu se zrodila z nejistých vln gest, ze setkání s tajemnou duší prostorů, z tichého uzrávání odpovědí z nezodpovězených otázek v ulicích a na nábřežích: vrátila se zase ke svému počátku. […]

KONCERT – vypravěč hraje na klavír, před sebou má slibnou kariéru, při koncertě je však velmi nervózní, neboť je pro jeho budoucnost důležitý. Klávesy jsou ale najednou jako z vosku a roztékají se vypravěči pod prsty.

MOŘE – vypravěč je skokanem na lyžích, v letu se k němu připojí klokan a následuje dialog nad díly Michala Ajvaze.

Moře

Poslední povídka se od ostatních odlišuje. Můžeme si všimnout, že v povídce Kapitoly, která obsahuje výčet kapitol fiktivního literárního díla, dochází ke shodě v názvu. Moře je v závěru fiktivního díla stejně jako v Návratu starého varana. Tato povídka charakterizuje celý soubor, prostřednictvím klokana se autor sám kritizuje, má však čtenáře mystifikovat. Klokan (pravděpodobně mladý student) autorovo dílo charakterizuje a současně hodnotí, zprvu polichocený autor se na klokana oboří a jejich pře přeroste z literární roviny do autorova soukromí.

[…] Zeptal jsem se klokana zjihlým hlasem: „To se vám to, co píšu, tak líbí, že jste si mé dílo vybral jako téma diplomové práce?“
„Ani ne,“ pravil klokan ležérně, „vybral jsem si vás proto, že vaše psaní je jednoduchá záležitost pro strukturní rozbor […] ty vaše prózy jsou totiž všechny na jedno brdo: na začátku se vypravěč setká s nějakým podivným zvířetem, pak obvykle dojde k zápasu a na konci se objeví něco beztvarého a neurčitého, v čem se všechno rozplyne, mlha nebo moře, na které se hrdina dívá a prožívá snad přitom nějakou extázi nebo co. Je to pěkná nuda.“

Motiv zvířat

S přihlédnutím k množství zvířat, která se vyskytují ve většině povídek, můžeme
o Návratu starého varana hovořit jako o zvířecí próze. Zvířata jsou charakterizována prostřednictvím své srsti, šupin, velikosti, pohybu, způsobu počínání. Autor pro své povídky vybral převážně exotická zvířata, často z podmořského světa. Obvykle se jedná o plachá zvířata, která ale ubližují lidem, zvíře je v povídce vždy jen jedno, přesto páchá velké škody. Zvířata jsou záludná, neodbytná a vlezlá, drzá. Vypravěč má se zvířetem spor, jindy dojde přímo k fyzickému boji, jenž však není násilný, nikdo se neunaví, boj pak skončí a každý si jde po svém. Autor se o zvířatech nevyjadřuje negativně, ale s jistou samozřejmostí – zvířata zkrátka do povídek patří.

Přístup k dílu

Označit toto dílo za postmoderní literární počin není tak jednoznačné. Nabízí se otázka, zda je dílo také z části surrealistické, dekadentní či zda se jedná o magický realismus. Výrazně se v díle projevuje i pohádkovost – zvířata jsou personifikována, často mnohonásobně větší (nebo menší), případně mají nadpřirozené schopnosti, vypravěč hledá tajné vstupy do jiných světů, kam by mohl utéci, také žádná z povídek nekončí špatně. Čtenář má v podstatě tři možnosti, jak k dílu přistoupit. Může ho brát naprosto vážně a obávat se, zda jej také z ničeho nic nezaskočí přítomnost nějakého zvířecího tvora ve chvíli, kdy to nebude čekat. Může Ajvazovy povídky pochopit jako vtip a smát se tomu, jak je autor naivní, když s vážnou tváří a pevnou vírou vychází vstříc tvorovi z té či oné povídky. Také může čtenář k dílu přistupovat se samozřejmostí a všechny události tak, jak přichází, považovat za běžnou součást života, stejně jako k tomu přistupoval vypravěč v díle.

Ukázka

Když spolu jdeme po ulici, lidé se mi často smějí a volají na mne, že mám psa s chobotem. Připadá jim, chudákům, k smíchu, mít zvíře, které má chobot, i když je hezké a milé, a to jenom proto, že zvykem je mít psa, a ne slona. Kdyby bylo zvykem chovat slony, mohli by se potrhat smíchy, kdybych chodil na procházku s vlčákem, a pokřikovali by na něj, kde ztratil chobot. Lidé jsou často úžasní a dokáží se chovat neuvěřitelně obětavě, ale ti samí lidé nejsou s to být tolerantní vůči chobotu. Přitom je chobot výborná a praktická věc. Je mi z toho smutno, a slon cítí svůj chobot a celou svou existenci jako ničím nesmazatelné provinění. (z povídky Chobot)

Všichni mají nějaké názory, jaká je to otrava. Scházejí se a vyměňují si názory jako divoši barevná sklíčka. Házejí je po sobě. Jedí je ke svačině. Večeřím v Klášterní vinárně, u vedlejšího stolu sedí veliké a nesmírně chlupaté zvíře a soustředěně žere talíře a příbory. Pán, který sedí vedle mne s mladou dívkou, je z toho nervózní, říká pohoršeně: „Podle mého názoru by mu to měl někdo zatrhnout.“ Zvíře se k pánovi ani neotočí a zahuhňá s plnou tlamou, v níž chrastí střepy sklenice: „Podle mého názoru, když se ve svém věku pokoušíte svádět mladou dívku, měl byste si opatřit méně nevkusnou kravatu.“ […] (z povídky Nic)

Pravděpodobnější samozřejmě je, že herců–ještěrů začne na divadelních scénách postupně ubývat, až nakonec budou hrát zase jen lidé a všechno se vrátí do starých kolejí. O ještěrech nebude jediný záznam, nikdo si nebude jistý, jestli tu nějací ještěři někdy opravdu byli, není-li vše jen klamná vzpomínka, sen, který se přelil do paměti; budou se však bát se na to někoho zeptat. Příští generace už nebude mít vůbec tušení, že nějací ještěři existovali. (z povídky Ještěři)

Další díla

Vražda v hotelu Intercontinental, Druhé město, Tyrkysový orel, Lucemburská zahrada, Zlatý věk, Prázdné ulice, Padesát pět měst, Cesta na jih