MYŠI PATŘÍ DO NEBE | IVA PROCHÁZKOVÁ

Co si děti odnesou z příběhu o myšce Šupito? Především to, že umírání nemusí být vždy špatné

(vydáno roku 2006)

imaginativní pohádková tvorba

Hlavní téma

Hlavní hrdinkou celého příběhu je myška Šupito, která v úvodu knížky utíká před svým přirozeným nepřítelem – liškou, aby si zachránila život. Nedívá se ale nalevo ani napravo, zakopne o pivní zátku a padá a padá. Když se probere, zjistí, že její tělo leží rozpláclé na dně rokle. Její smrtí však příběh nekončí, ale naopak začíná. Průvodci na cestě na onen svět se myšce stanou strýček se sestřenicí, ti jí také ukážou, jak to na onom světě chodí. Šupito se dostává do nebe, protože všechny hodné myši patří do nebe. Přepluje jezero Rozloučení a projde Kozí branou. V nebi na ni čeká tolik houpaček, kolotočů, skluzavek a jiných atrakcí, že ani neví, kterou vyzkoušet dřív. Stejně jako ostatní zvířata si i Šupito užívá příjemných a nekončících radostných chvil v novém světě, kde se nic nemění a čas jako by neexistoval. Společně s řadou dalších zvířat umírá i lišák Bělobřich, který Šupito na začátku příběhu honil a kvůli kterému je teď mrtvá. I on se dostal do nebe. Šupito to nejdříve vnímá jako velký problém, ale pak zjišťuje, že se nemá čeho bát, protože ji v nebi nehrozí takové nebezpečí jako v době, kdy ještě běhala po lese. V nebi totiž nemají zvířata hlad, proto se úhlavní nepřátelé mohou stát přáteli. To je právě případ myšky Šupito a lišáka Bělobřicha. Uprostřed houpačkových radovánek tak vzniká jedno velké přátelství. Jenže bezstarostné bytí mezi pouťovými atrakcemi není nekonečné. Jednoho dne se musí Šupito rozhodnout, co dál. Dostane se na promítání do kina, které je uvnitř velryby. Nejedná se ale o ledajaký film, myšce je promítnut celý její pozemský život, od jejího narození až po okamžik, kdy spadla na kámen a umřela. Některé okamžiky ze svého života si Šupito pamatovala lépe, na jiné už zapomněla. Některé situace musely být vysvětleny, aby Šupito věděla, proč se tak staly. I ostatním zvířatům byl promítán jejich vlastní životní příběh. Jednalo se o jakási rekapitulaci a uvědomění si svého života, toho, jaký byl, čeho v něm dosáhli. Teď jen záleží na Šupito, jak se rozhodne – zda bude chtít zůstat na bezstarostném místě plném houpaček, na místě, kde čas stojí a nic se nemění, nebo se rozhodne pokračovat dál. Na břehu jezera Rozloučení čeká parník, na který může nastoupit.
I Bělobřich se rozhoduje, co má dále udělat. Přátelství mezi ním a myškou Šupito dosáhlo takové úrovně, že jeden bez druhého už nechtějí být. Jenže se oba bojí toho, že pokud se opět narodí jako myš a liška, přirozené pudy zvítězí nad přátelstvím.
A tak Bělobřich tajně doufá, že se v příštím životě narodí jako myšák, Šupito si zase přeje být liškou. To se jim také nakonec splní.

Prostředí děje

V příběhu jsou dvě roviny, v nichž se děj odehrává. Dva světy, které jsou od sebe paralelně odděleny. Prvním z nich je běžný les, kde žije Šupito, Bělobřich a ostatní zvířata. Na druhé straně nám zde vzniká svět úplně nový, se svými vlastními pravidly. Je to takové zvířecí nebe, kam odchází všechna zvířata poté, co umřou. Musí plout přes jezero Rozloučení a poté projít jednou z bran. V případě Šupito je to Kozí brána, kde stojí koza s obrovskou hlávkou zelí a kontroluje každého, kdo prochází na druhou stranu. Následuje očistná koupel, jakýsi rituál, při kterém ze sebe zvířata smyjí nečistoty pozemského života. Pak už nastávají nekonečné radovánky v podobě her a všelijakých atrakcí. V tomto světě je patrná absence času a s ním spojené změny, které jsou pro náš svět tak typické. Šupito vadilo především to, že je všechno stejné, není co objevovat, co nového se učit. Chybí jí jistá rozmanitost, bytí v takovém nebi je jednotvárné a postupem času i ubíjející. Ale pak vzniká určitá naděje, že se i ten, kdo umře, může vrátit zpátky na zem.

Motiv smrti

Příběh o Šupito je ukázkou toho, jak to může vypadat po smrti. Šupito je zezačátku zmatená, ale nijak ji stav, ve kterém se ocitla, netrápí ani neomezuje. Je to prostě jen něco nového, na co není zvyklá, a musí se s novou situací nějak vypořádat. Autorka se na příběhu jedné malé myšky snaží dětskému čtenáři ukázat, jak to na světě chodí. Jeden se narodí a druhý zase zemře, ale smrt není tak špatná, jak se zdá. Může se totiž stát, že když si někdo bude moc přát se vrátit, tak se to může splnit, jako se to splnilo Šupito a Bělobřichovi, i když ne tak, jak si to možná čtenář představoval. Už samotným názvem nám autorka říká, že myši patří do nebe, ale jenom na skok.

Jazyk a styl

Autorka svým čtenářům ukázala svět zvířat, jenž se nápadně podobá tomu lidskému. Zvířata jsou antropomorfizována, chovají se jako lidé, mají své dobré i špatné vlastnosti. Podobnosti mezi světy zvířat a lidí si můžeme všimnout na různých slovních hříčkách, například na obdobě hry Světlušky, zhasnout! nebo místo kámen, nůžky, papírkámen, klepeto, javorový list. I zvířata mají podobné průpovídky – rak, který se zlobil, že naletěl, přirovnává sám sebe ke čtyřdennímu ráčkovi, jemuž ještě teče bahno po bradě; myši nedělají lumpárny, ale myšárny; koza listuje v hlávce zelí jako v nějaké knize a strakapoud nabádá Šupito, aby šla pořád rovně, pořád za zobákem.

Další jazyková hříčka se odehrává se jmény zvířat, která se jmenují podle vzhledu, vlastnosti nebo nějakého charakteristického rysu. Šupito má své jméno díky tomu, že je nejrychlejší a nejmrštnější myška v lese, lišák Bělobřich má zase bílé bříško. Strýček Šmajda napadá na jednu tlapku, sestřenice Žerebrouky se stále jen cpala brouky a prababička Všudevleze se chlubila tím, že dokáže vlézt úplně všude.

Ukázka

„Jak ses sem dostala?“ vyptával se slepýš.
„Zakopla jsem, když mě honil Bělobřich. Spadla jsem z té vysoké kluzké skály!“
„Nepovídej! Až dolů?“
„Úplně na dno rokle. Rozplácla jsem se na kameni.“
„Každý nějak musíme skončit,“ poznamenal slepýš moudře. „Nemá cenu se tím trápit. Měl jsem les moc rád, ale tady to taky není k zahození.“

Ocenění

Tato kniha byla oceněna Zlatou stuhou roku 2006 za literární zpracování beletrie pro děti a získala Magnesii Literu v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež a také ocenění v anketě SUK: Čteme všichni – Cena učitelů.

Další díla

Uzly a pomeranče, Eliáš a babička z vajíčka, Středa nám chutná, Čas tajných přání, Soví zpěv