MODRÁ POHÁDKA | MAGDALENA WAGNEROVÁ

aneb Kachna namodro

Jak vypadá recept na ideální svět? To vezmete květy chrpy a povaříte je s kachnou

(vydáno roku 2002)

autorská pohádka

Hlavní téma

V Modrém království panoval nerozumný král, jenž vydal tisíc královských nařízení o povinnosti velebit modrou barvu. Soubor nařízení obsahoval příkazy a zákazy, co všechno lidé smí a nesmí pěstovat, prodávat, jíst. Vše muselo být modré a pokud nebylo, bylo nutné to nechat přebarvit. Král měl také krásnou dceru, která ovšem byla zahleděná pouze do sebe, a přestože jí kamarád z dětských let – kominík Jindřich – moudře radil, jeho rad si nevšímala. Ani král nedbal rad moudré staré chůvy a raději si nechal radit od svého jediného rádce Špitky. Špitka za zády pana krále rozprodával království sousednímu baronovi. A tak Modré království přišlo
o zlato v dolech, protože nebylo modré, stejně tak o lesy, které se zelenaly, až oči přecházely. Nakonec prodal i samotnou princeznu. Ale jako správná pohádka má
i tato šťastný konec. Rozum přece jen zvítězí.

Význam modré barvy

V jedné pohádkové říši se narodil královským rodičům chlapec. Dlouho očekávaný, vysněný princ. A jak už to u malých chlapců bývá, položili ho na světlounce modré podušky do kolébky s modrými mašlemi, přikryli modrou peřinkou… Modrá barva se v té zemi stala nejen symbolem právě narozeného dítěte, ale i znamením naděje. Když chlapec vyrostl a stal se králem, udělal z modré barvy zákon. V celém království se smělo jíst jen modré jídlo, směly růst jen modré květiny, domy musely být natřené namodro, služebnictvo v paláci nosilo modrý stejnokroj. Původní symbol naděje, který se v království uchytil s narozením dlouho očekávaného královského potomka, přerostl v něco, co se vymykalo zdravému rozumu a dávno ztratilo svůj význam.

     „Nechme toho, Matyldo. Raději mi vysvětli, proč já mám tak rád modrou barvu?“
„Vy to nevíte?“ podivila se stará chůva.
„Zapomněl jsem. Víš, kolik toho nosím v hlavě?“

Ani sám král, který vydal před lety nařízení a z království udělal Modré království, nevěděl, proč na té barvě tolik trval. Mysl měl zakalenou a úsudek ovlivněn svým jediným našeptávačem. Poddaní z království postupně odcházeli, protože se králi nechtěli podvolit. A tak se z pohádky stává parodie na modrou barvu. Součástí pohádky je i recept na kachnu namodro, v textu se objevuje několikrát, recept se zdá tak věrohodný, čtenář nepochybuje, že by se takto dala kachna uvařit:

      Vezmete košík opláchnutých květů chrpy, které podusíte na másle, zalijete polovinou připraveného vývaru a přiklopíte. Na mírném ohni je necháte ještě alespoň půl hodiny dusit, aby pustila modrá barva. Ale pozor, voda se nesmí vyvařit!
Do připravené očištěné syrové kachny vložíte dvě jablka, podlijete druhou polovinou vývaru, posolíte, posypete kmínem, obložíte slaninou a necháte péct.
Když se vám užuž zdá, že je maso měkké a propečené, ale že mu chybí tak deset patnáct minut, sundáte poklici a přelijete pečeni vývarem z chrp. Kachna zmodrá a začne se těšit, až ji někdo položí na talíř…

Postavy

Král, princezna, královský rádce Špitka, chůva Matylda, baron Kryštof z Moudrého království, kominík Jindřich, jeho bratr Vojtěch a matka Johana

Jednobarevný svět

Příběh dává velký prostor fantazii čtenáře. Nevíme, kde a kdy se přesně odehrává – Kdysi dávno, ale možná že to nebylo zase tak dávno, v jedné daleké zemi, ale možná že to nebylo zase tak daleko… Příběh karikuje pohádkové postavy a ukazuje na jejich lidské vlastnosti. Modrou pohádku můžeme označit za pohádkovou travestii – karikuje a zároveň dává pohádce novou podobu, postavám dává nový význam. V pohádce chybí královna (zemřela při porodu) a její místo částečně zastoupila chůva Matylda – stará se o princeznu, sedá si do královnina křesla apod. Králi dává moudré rady, ten je ovšem neslyší. Pohádka ukazuje, že někdy ty nejobyčejnější rady a selský rozum jsou více než modrá krev šlechtice. V Modrém království je modrá barva ceněna více než spokojenost poddaných, bez nichž se království začíná hroutit. Kvůli rozmaru jediného člověka trpí celé království. Pro dětského čtenáře vyvstává otázka: Bylo by možné, aby byl svět jednobarevný? Jak by vypadal? Bylo by to správné?

Jazyk a styl

Kniha je rozdělena do několika kapitol, jejichž názvy tvoří pořekadla, změněná tak, aby odpovídala modré atmosféře celé pohádky (např. Ráno modřejší večera; Jak se do lesa volá, tak se z lesa modrá; Mluviti stříbro, mlčeti modro; Nehas, co se nemodrá). Samotný text je tvořen krátkými úsečnými větami a častými dialogy, čímž získává děj rychlejší spád. Obsahuje větné fráze typu „Nechoď kolem horké kaše.“ nebo „Nic není tak horké, jak se uvaří.“ Tímto se stává text přístupný staršímu čtenáři, kterému význam frazémů a pořekadel není cizí, případně je na dospělém čtenáři, aby náročnější části textu dětskému čtenáři vysvětlil. Díky netradičním dialogům a humoru zaujme kniha i dospělého čtenáře, který specifický humor pochopí.

Ukázka

„Měla byste jít ke švadleně, princezno, námluvy se blíží,“ připomněl Špitka.
Král souhlasně pokýval hlavou a dodal:
„Když budeš hodná, dám ti u příležitosti tvých prvních námluv udělat nějaký hezký zlatý náhrdelník s nějakými ještě hezčími modrými kameny.“
Jenže to neměl říkat. Při zmínce o zlatém náhrdelníku s modrými kameny Špitka tak trochu zfialověl a princezna se rozzlobila ještě víc.
„Před časem jsem byla u zlatníka a měl zavřeno,“ prohlásila důrazně a Špitka zezelenal. „Jakož i před čtrnácti dny a před týdnem. Ptala jsem se, proč má zavřeno, a jeho žena mi vysvětlila, že už nemáme žádné zlato. Všechny zlaté doly jsou prázdné, takže zlatník si musel hledat práci v sousední zemi. Je mi líto, ale na zlatý náhrdelník budeš muset zapomenout, tatínku.“
Král znejistěl. Jak to, že zlatník nemá zlato? O něčem podobném slyšel poprvé v životě. Tohle království přece mělo odjakživa obrovské zlaté doly!
„Troufám si tvrdit, Veličenstvo, že princezně mnohem víc sluší stříbro. K její barvě pleti – uznejte sám!“ pronesl úlisně Špitka a odvedl pozornost krále někam úplně jinam. Král se zaradoval, že nemusí řešit problém se zlatými doly, a jal se přemítat, jestli by princezně slušel lépe stříbrný náhrdelník.
„Kromě toho,“ pokračoval snaživě Špitka, „námluvy budou něco stát a stříbro je mnohem, mnohem levnější.“
To bylo od Špitky troufalé.
Princezna dostala opravdový vztek. A když taková princezna dostane opravdový vztek, je lepší být hodně daleko.
„Možná je stříbro levnější,“ vyštěkla na Špitku, „ale co když chci právě zlatý náhrdelník?!“
„Dítě!“ zaúpěl král. „Špitka má pravdu. Tvoje námluvy budou stát hodně peněz!“
Jenomže zapomněl na to, že jeho dcera je přece princezna. A princezny mají raději zlaté náhrdelníky než stříbrné. Proto jsou to princezny.

Další díla

Pes moudřejší člověka, Hlupýš, Ryba Chyba, Pavouk na šalvěji, Krys Veliký, Žabina a spol., Strom s granátovými jablky, Karel aneb Pohádka o našem deštníku, Od A do Zet, Srdce pohádek, Proč?, Záhada č. 28, Zrnko písku

romány: Papíří, Rodinná anamnéza, Krajina nedělní

Spisovatelka je autorkou řady kuchařek a historické naučné literatury.