LICHOŽROUTI | PAVEL ŠRUT

Pokud se vám taky ztrácí ponožky, pravděpodobně za to ani nemůžete. Máte doma lichožrouta

(vydáno roku 2008)

autorská pohádka

Lichožrout

Jistě je doma máte, jenom o nich nevíte. Jsou odpovědí na otázku, kam se nám neustále ztrácejí ponožky. Lichožrout není ani člověk, ani zvíře, ale takové zvláštní stvoření o velikosti několika centimetrů až jednoho metru. Živí se kradenými ponožkami a dělá vám z nich tzv. licháče. Jací lichožrouti vlastně jsou a jakých zásad se drží?

  • Vypadají trochu jako ponožky s krátkým chobotem místo pusy.
  • Jsou velmi pružní, natahují se a scvrkávají se, díky čemuž se dostanou do jakékoli skuliny.
  • Vyhýbají se vodě, protože velmi špatně a dlouho schnou. Ve větším množství vody ztěžknou, klesnou ke dnu a utopí se.
  • Stejně jako vodě se vyhýbají psům. Ti je snadno vyčenichají a trhat lichožrouty se vlastně učí už na ponožkách. Každý lichožrout se musí mít před psy na pozoru, a také před myšmi, které by lichožrouty okousaly.
  • Nemají vlastní obydlí, protože bydlí u lidí – ovšem nesmí se tam chovat jako doma, aby se neprozradili. Lichožrouta či celou rodinku objevíte v dutém prostoru za stěnou či za velkým nábytkem. Prostor obývaný lichožrouty obvykle vypadá jako zmenšenina toho, jak bydlí daný člověk.
  • Od lidí, u kterých žijí, přebírají lidské vlastnosti, zvyky i zlozvyky. A když se jejich „domácí“ stěhuje, stěhuje se s ním i lichožrout – neboť jejich další vlastností je věrnost.
  • První lichožroutí zákon zní: Nikdy nevezmeš celý pár! Lichožrouti kradou vždy jen jednu ponožku z páru.
  • Lichožrouti jsou osamělí lovci a ponožky se zmocní nenápadně a s jistou elegancí, žádné organizované násilné okradení nic netušících obutých lidí.
  • Lidem se zásadně neukazují, skvěle se maskují a jako chameleon dokážou bezvadně splynout s okolím. Další ze zásad totiž zní: Být a nebýt viděn. „Pana domácího“ si lichožrout chová pro to, že mu dává ponožky, nijak se s ním nepřátelí.
  • Lichožrouti neví, jak dlouho vlastně žijí, protože se jejich čas natahuje a smrskává jako ponožky. Když poznají, že se chýlí ke konci, prostě se „vytratí“, rozplynou se ve vzduchu.

 

Příběh o Hihlíkovi

Hlavním hrdinou celého vyprávění je mladý lichožrout Hihlík, který své jméno získal proto, že se v rozpacích chichotá: Hihihi! Hihlík žije se svým dědou v domácnosti pana Egona, osamělého mladého starého mládence, trumpetisty, který hraje na svatbách a pohřbech. Nemá nejmenší tušení, že s ním žije lichožrout, už se naučil nosit každou ponožku jinou. Hihlík je slušně vychovaný a dbá všech lichožroutích zásad. K tomu ho vždy vedl jeho dědeček. Hihlíkovi rodiče totiž odjeli do Afriky, aby tam pomohli hladovějícím lichožroutům, neboť na tak teplém kontinentě je ponožek vskutku málo. Hihlík má také dva bratrance, dvojčata Ramíka a Tulíka, ti jsou ale na rozdíl od Hihlíka neposlušní, sobečtí a zlomyslní. Se svým otcem žijí na půdě jedné staré vily společně s profesorem Kadeřábkem, nedoceněným lichožroutologem, který jako jediný vědecky popsal a zdůvodnil existenci zvláštních bytostí, kterým dal jméno lichožrouti. Sám však nemá tušení, že na půdě jeho vily bydlí lichožroutí mafián, Velký šéf poloviny města, a celá půda je naplněná ponožkami, podkolenkami, punčochami a dupačkami. Panu Kadeřábkovi se podaří Tulíka chytit a začne ho zkoumat. Od té doby je ve vile vše vzhůru nohama, Tulíka dokonce unese gang obávaného Kudly Dederona, jehož poznávacím znamením jsou uši propíchnuté spínacím špendlíkem. Do všeho se vloží Hihlík s odvážným plánem dostat se do Dederonovy party a osvobodit Tulíka. Ale Tulík zjistí, že vůbec nechce být osvobozený, naopak se chce stát čestným členem Dederonova gangu.

Hihlík, ústřední postava lichožroutího příběhu (zdroj: www.lichozrouti.cz)

Postavy

lichožrouti: Hihlík, jeho dědeček, Hihlíkovi rodiče, dvojčata Ramses (Ramík) a Tulamor junior (Tulík), Tulamor senior neboli Padre alias Velký šéf, jeho žena Mojita, poskoci Vasil, Pepa Padrát a Škrtič Čango, Karlos, Kudla Dederon a jeho parta, pan Bono

lidé: Egon Vavřinec, prodavač pan Li-ku (svými zákazníky oslovovaný Karlíku), René Kadeřábek, Květuš Voráčková, Helenka

Žánrová rozmanitost a dokonale vykreslené postavy

Pavel Šrut vytvořil jedinečné pohádkové bytosti, dokonale popsal jak jejich zevnějšek, tak různorodou škálu jejich povahových vlastností. Představil nám svět, který jsme měli celou dobu před sebou, neboť lichožrouti žijí v těsném kontaktu
s nic netušícími lidmi. A stejně jako u lidí, tak i u lichožroutů platí určitá pravidla, existuje mezi nimi společenská hierarchie, rodinné vazby a vztahy založené na stejných pohnutkách jako u lidí. Jejich svět je tomu našemu velice podobný. Děj je zasazen do Prahy a ukazuje její odvrácenou stranu – město plné odpadků, špíny a tuláků. Hlavním námětem knihy jsou pochopitelně ponožky, bez nich by nebylo ani lichožroutů. Ponožkami se živí, ale fungují i jako platidlo. Kdo má více ponožek, je lépe zajištěný do budoucna. Osudy všech lichožroutů v příběhu jsou vzájemně propletené, nejvíc však sledujeme Hihlíka, seznamujeme se s ním jako s osamělým dítětem bez rodičů. Díky všemu, co v knize prožije, se z něj stává samostatný, kurážný mladý chlapec. Postavy se v příběhu vyvíjí – nejen Hihlík, ale i Tulík nebo jeho otec Tulamor senior. Můžeme proto o Lichožroutech mluvit jako o vývojovém románu, ale také o dobrodružném pohádkovém románu, neboť o dobrodružství v knize není nouze. Vzhledem k hojným mafiánským praktikám lze o knize uvažovat jako o fantaskním krimi pro děti. Příběh má také milostný podtón, Egon Vavřinec není osamělý dobrovolně, jeho milovaná Helenka mu odjela do Afriky, a tak je Egon sám, také lichý jako lichá ponožka, proto může lichožrouty vidět – stejně jako pan profesor Kadeřábek. Lichožrouti jsou příběhem o hledání a ztrácení přátelství, lásky, jsou představují příběh o statečnosti, ale i zbabělosti, o navazování kontaktu s lidmi, outsiderství, vyčlenění ze společnosti.

Ukázka

Tulamor junior ležel jako odhozená hadrová loutka v trávě u nábřežní zdi.
Byl v mrákotách, sotva dýchal.
Chtěl zavolat o pomoc, ale zvuk, který vydal, připomínal plácnutí mokré utěrky
o nálevní pult.
Tak toho nechal a upadl do dlouhého spánku. To, co se stalo, jako by byl jen ošklivý, zmatený sen. A všechno – i on sám – jako by po vlnách odplouvalo do dálky.
I hlasy, které se teď nad ním ozvaly, jako kdyby přicházely zdaleka.
„Je po něm?“ ptal se jeden hlas.
„Ne tak docela. Je hodně mladej a dobře živenej. Ale měl namále,“ řekl jiný hlas.
„A jak se sem vůbec dostal? Ten určitě nějakej domov má. Docela hádám, že má bohatýho papínka a nóbl matinku.“
„A právě takoví z domova rádi utíkaj!“ mudroval jiný hlas.
Tulamor junior ty hlasy slyšel, ale neměl sílu otevřít oči.
Pak ucítil, jak ho někdo bere za ruce a někdo za nohy.
„Dáme ho pod střechu. Musí uschnout!“ rozhodl dlouhý hubeňour. Z hlavy mu visely plstěné copánky.
„Jasně, Karlosi!“
Bylo vidět, že ho ostatní poslouchají.
Karlos byl – jako všichni tady – tulák bez domova, a když řekl „pod střechu“, znamenalo to pod most.
Teď se vám možná zdá divné, že mezi lichožrouty se najdou tuláci a bezdomovci. Ale je to tak. Bydleli kdysi v řádných podmínkách, bohužel u lidí, kterým se život nějak vymkl z ruky. Přišli o práci, o byt, o přátele, o svou rodinu – a nakonec i o své lichožrouty.
Tihle lichožrouti bez domácích pánů se začali toulat a našli v tom životě bez střechy nad hlavou dokonce potěšení.
Červen přinesl horké dny a řeka lákala k vykoupání. Tuláci si pochvalovali, že lidi mají vedle spousty špatných zvyků i jeden dobrý: koupali se bez ponožek!
A až přijde zima, opustí město a potáhnou jako ptáci dál na jih…

Ocenění

Kniha získala v roce 2009 Magnesii Literu v kategorii Kniha pro děti a mládež, v roce 2011 byla vyhlášena Knihou desetiletí a získala rovněž Zlatou stuhu IBBY (2009).

Lichožrouti ve filmu

Lichožrouti jsou úspěšným a oblíbeným dílem a postava Hihlíka a celé té bandy je jako stvořená pro filmová plátna. Animovaná filmová adaptace ukáže divákovi svět lichožroutů v trojrozměrném provedení.

Další díla

trilogie: Lichožrouti, Lichožrouti se vracejí, Lichožrouti navždy

Pavel Šrut je autorem mnoha knih pro děti, kromě lichožroutí trilogie jmenujme například: Bob a Bobek, králíci z klobouku; Pavouček Pája, Hlemýžď Čilišnek, Kočičí král, Veliký Tůdle, Šišatý švec a myšut, Otíkova čítanka