CHROCHTÍK A KVIKALKA | ESTER STARÁ

na cestě za blýskavým prasátkem

Obrázková knížka ukazuje dětem ideální partnerskou dvojici na příběhu o dvou prasátkách

(vydáno roku 2012)

pohádková tvorba pro nejmenší

Hlavní téma

Pohádka pro nejmenší vypráví o velkém putování dvou prasátek. Chrochtík s Kvikalkou žili v domku na okraji vesnice a nic jim nescházelo. Měli pěkný domeček a vlídné sousedy. Chrochtík měl Kvikalku moc rád a udělal by pro ni první poslední. Kvikalka jednoho dne zatoužila spatřit blýskavé prasátko, protože slyšela, jak si
o něm povídaly vlaštovky: Když ho spatříš, srdce ti radostí poskočí. Chrochtík nechtěl, aby byla Kvikalka smutná, a tak se vydali na cestu za blýskavým prasátkem. Cestou potkávali různá zvířátka, nikdo ale o blýskavém prasátku neslyšel. Po několikadenním putování došli až k místu, které dobře znali: ke své vesnici.
Na okraji vesnice objevili to, co tak usilovně hledali: slunce se odráželo na hladině rybníka, který svým tvarem připomínal prasátko – blýskavé prasátko. Našli ale ještě něco jiného, něco mnohem důležitějšího. Cesta je dovedla zase domů, protože právě tam byli nejšťastnější, měli jeden druhého.

Důležité hodnoty

V knize výrazně převažuje výtvarná složka nad složkou textovou, přesto není příběh nijak zkratkovitý. Sleduje jednu dějovou linii, současně utváří obraz světa plného zvířátek s nejrůznějšími charaktery. V příběhu vyvstávají velké a neměnné hodnoty, které malí čtenáři snadno rozluští – láska, odhodlání, nebezpečí, přátelství a domov. Chrochtík a Kvikalka představují ideální dvojici partnerů, kteří se mají rádi a navzájem se podporují. Při svém putování se několikrát ocitli v nebezpečí, statečně se mu ale postavili čelem a Chrochtík svou družku vždy ochránil. „Děkuji ti, Chrochtíčku,“ zašeptala zachumlaná v seně. „Co bych si bez tebe počala?“ „Co bych si počal já bez tebe?“ Chrochtíka při té představě bodlo u srdce. Vlezl si do sena těsně vedle Kvikalky a láskyplně poslouchal, jak pravidelně oddychuje. Nebezpečí je dvojí: Skrývá se ve strašidelném lese, v němž číhá hladový vlk. Ten představuje přirozené nebezpečí v souladu se zákony přírody. Cesta dovede prasátka také do města, chaotického, nepřehledného, s vlastními pravidly. Nebezpečí se může projevit
v jeho neznalosti. Prasátka se mohou snadno ztratit a přivést sama sebe do problémů. Jsou odhodlaná nevzdat se, nenechat se odradit prvním neúspěchem. Nakonec ke svému cíli dojdou: k jejich útulnému domku, spokojenému životu, vlídným sousedům. To, co hledali, měli celou dobu před očima.

Postavy

Chrochtík, Kvikalka, jejich sousedé Řehtáčkovi, moudrá sova, hladový vlk, vypočítavý potkan Ignác, bílá kočka, zuřivý pes

Dětský čtenář

Chrochtík a Kvikalka je spíše obrázkovou knihou, každá stránka je vyplněna zdařilými ilustracemi kolážového charakteru s četnými komiksovými bublinami. Právě nejrůznější zvířecí postavičky, jež v bublinách říkají něco o sobě nebo hodnotí situaci, doplňují a vlastně „zalidňují“ svět, v němž žijí dvě prasátka. Tento způsob zprostředkování příběhu je dětem blízký a snadno pochopitelný. Kniha je určena dětem od 4 let, tedy těm, které ještě samy číst neumí, a tak zatímco dospělý přečte text malému posluchači, dítě se snadno zorientuje v příběhu na obrázku. Několikrát se v pohádce opakuje situace, kdy zvířecí postava klade důraz na určitou hlásku.
I tímto způsobem může být dítě aktivně zapojeno do četby a opakováním slov si zdokonalí artikulaci.

Sova na ně shlížela přísným zrakem:

„Kouukám, kouukám, cestouu dlouuhouu kouulí se dvě prasátka. Proč blouudíte touuhle dobouu houuštinouu, lesní pěšinouu?“

Ukázka

Odpočinuli si a Chrochtík zavelel k výstupu. Rázoval vzhůru tak odhodlaně, že mu Kvikalka sotva stačila. Když stanuli na vrcholu kopce, slunce viselo kousek nad obzorem.
Pohled od kraje byl úchvatný. Oblé kopce pokryté poli a lesy objímaly rozlehlý rybník. Do něj ústil potok. Vinul se krajinou jako stříbrná stuha, mizel za obzorem. Slunce na sklonku dne dalo nebi syté barvy, narůžovělé mraky byly rozesety, kam oko dohlédlo.
„To je nádhera,“ vydechla Kvikalka.
„Opravdu nádhera,“ zopakoval Chrochtík a blažený usedl vedle své milé na plochý balvan. Hleděl do dáli, pozoroval vlaštovky poletující nízko nad krajinou v klouzavém tanci. Na světě nebylo šťastnějšího prasátka.

Ocenění

Kniha byla v roce 2013 oceněna Zlatou stuhou, a to hned dvakrát: za výtvarné a za literární zpracování beletrie pro mladší děti. Knihu ilustrovala Martina Matlovičová.

Další díla

A pak se to stalo!, Žvanda a Melivo, Dům za mlhou, Povíš mi to?; Dušinka, víla věcí