ČARODĚJŮV UČEŇ | OTFRIED PREUSSLER

Příběh o Krabatovi je kouzelný, napínavý a svou ponurou atmosférou připomíná až horor

(vydáno roku 1969, česky 1996)

Hlavní téma

Napínavý pohádkový příběh je knižní adaptací staré lužickosrbské legendy. Mladý chlapec Krabat jde do služby k Mistru mlynáři. Kromě mlýnského řemesla se ale společně s dalšími jedenácti chasníky učí černé magii. Brzy zjišťuje, že ve mlýně panují podivná pravidla, mlýn si žije vlastním životem. Mistr má nade všemi plnou moc, a přestože třeba zrovna není ve mlýně a má různé pochůzky, vždy ví, co který chlapec dělá. Dává chlapcům jasně najevo, kdo je ve mlýně Mistr a kdo jsou chasníci. Pokud chlapci právě nepracují, učí se temné magii z knihy Koraktor, z níž může číst pouze Mistr. Chlapci jsou během svého učení proměněni v havrany. Takové a mnohé další podivné zvyky panují za zdmi mlýna. Jedním z pravidel je i to, že žádný z učedníků nemůže ze služby odejít. Ve mlýně jich vždy musí být plný počet –
12 chasníků. Mlýn slouží pravděpodobně pouze kmotříčkovi, protože nikdo jiný pytle s obilím nepřiváží. S kmotříčkem má Mistr úmluvu, na Nový rok vždy jeden z učedníků zemře. Jeho místo pak nahradí nový chasník. První rok zemřel Tonda, druhý rok Michal. Třetí rok, zdá se, bude osudným pro Krabata. Toho nakonec zachrání Kantorka, která si přijde Krabata vyžádat k Mistrovi a uspěje ve zkoušce. Místo Krabata zemře samotný Mistr a mlýn skončí v plamenech. Chlapci jsou volní.

Postavy

Krabat, Mistr, Tonda, Michal, Jura, Lyško, Kantorka, kmotříček, ostatní chasníci

Kouzelné prvky

V příběhu můžeme sledovat některé kouzelné (pohádkové) prvky, ať už samotnou magii provozovanou Mistrem a mlýnskou chasou nebo také například v postavách. Kmotříček představuje samotnou smrt a na Nový rok si jednoho z učedníků odvede. Vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka je jedna z nejtěžších věcí v životě – i toto řeší pohádkový příběh o Krabatovi. Smrt je vnímána jako nespravedlivá, přesto nevyhnutelná součást života ve mlýně. Starší zkušenější chasník musí uvolnit místo mladšímu.

„Chceš nás snad opustit?“
„Možná,“ řekl Tonda.
„Ale co Mistr? Nedovedu si představit, že by tě nechal odejít.“
„Stávají se věci, o kterých nemají jiní zdání,“ řekl Tonda.
„Tak nesmíš mluvit!“ zvolal Krabat. „Zůstaň už kvůli mně! Bez tebe si to ve mlýně nedokážu představit.“
„Je hodně věcí v životě,“ odpověděl stárek, „které si člověk nedokáže představit. Ale musí se s nimi umět vyrovnat.“

Mlýn ctí vlastní pravidla a každý, kdo se stane jeho součástí, pocítí jiné plynutí času – rychlejší. Krabat stráví ve mlýně tři roky, ve skutečnosti ale zestárne o mnoho let.

Když si tak Krabat Vítka prohlížel – jak byl vyzáblý a usmrkaný –, bylo mu jasné, že to s těmi třemi léty, o něž podle Michala zestárl, musela být pravda – a že si toho měl dávno všimnout, sám: na hlase, na těle, na síle, i na tom, že mu od začátku zimy vyráželo na bradě a lících jemné chmýří, nenápadné, a přece, když si přes ně přejel prsty, jasně je cítil.

Ostatně opakování čísla tři je pro tuto knihu charakteristické. Kniha je rozdělena na tři části podle tří roků Krabatovy služby ve mlýně, dochází k trojímu opakování, opakují se scény, výroky, události (např. probuzení nového učedníka, přivítání nového učně v Černé škole, vymetení mlýna aj.)

Smyslem je však ukázat, že láska je to nejsilnější kouzlo, je mocnější než černá magie. Mistr je potrestán a chlapci jsou z jeho služby propuštěni. Dobro tedy nakonec zvítězí nad zlem, ovšem postava kmotříčka zůstává a mrtví se nikdy nevrátí.

Krabat jako příběh o dospívání a nejryzejších lidských hodnotách

Příběh o Krabatovi je kouzelný, napínavý a svou ponurou atmosférou připomíná až horor (s přihlédnutím k dětskému čtenáři). Základním tématem je boj dobra (Krabat) a zla (Mistr). Krabat se vzepře Mistrovi a zvítězí. Postavy můžeme v tomto duchu rozdělit na kladné, které se postaví zlu (Krabat, Jura, Tonda), záporné, představující samotné zlo (Mistr, kmotříček, Lyško), a postavy neutrální (ostatní chasníci). Hororovou pohádku můžeme chápat jako oslavu upřímného přátelství a lásky, jejich moc je silnější než Mistrova magie. Hlavní hrdina se vyvíjí, nejdříve přichází do mlýna jako otrhaný chudáček, který si postupně tříbí smysly, fyzicky se utužuje a duševně vyspívá. Na konci své služby ve mlýně je z něj bystrý mladý muž ovládající magii s citem pro dobro. Legenda řeší také otázku dospívání a toho, že se mladý člověk dostane do styku s mocí (v jakékoli podobě) a záleží na něm, jestli se jí nechá plně ovládat, nebo ji využije k něčemu dobrému. Autor nás nechává nahlédnout do lidské duše v té nejzákladnější podobě. Totéž platí o hodnotách, které nás provází životem – o přátelství, o lásce, o nástrahách a zda jsme schopni je včas rozeznat.

Prastarý příběh o souboji čarodějného učně s mistrem

S přihlédnutím k tomu, že se autor opírá o starou lužickosrbskou legendu, má příběh historické základy a je časově a zeměpisně velmi dobře ohraničen. Legenda o Krabatovi se odehrává na přelomu 17. a 18. století ve slezské Horní Lužici, severozápadně od česko-německých hranic poblíž Vojeřice a Kamenice (v českém překladu jsou použity tyto názvy). Jméno Krabat má svůj etymologický základ v německém označení Chorvata (Krawat, Kroate) a pravděpodobně má souvislost s chorvatským plukovníkem, který za své válečné služby získal statek (tento statek je v legendě také zmíněn). Realističnost podtrhují i popisy soudobých lidových zvyklostí (trhy, posvícení aj.). O životě u Mistra v jeho Černé škole toho z legendy příliš nevyčteme, a tak byla tato část plně v rukou autora. V tomto vychází z historické skutečnosti (viz názvosloví v mlýnském řemesle). Jak to vlastně s tím čarováním bylo a zda věřit v magii, už je na každém čtenáři.

Ukázka

Krabatovi se zdálo, že to musel být Michal, kdo ho první zavolal jménem. Juro, jistě, byl dobrák celým srdcem, ale jinak hlupáček. Tonda mohl mít na mysli jen Michala, když spolu ve snu mluvili. Od nynějška se bude obracet na něj, když bude potřebovat radu nebo odpověď na nějakou otázku.
Michal ho nikdy nezklamal, ochotně mu na všechno odpovídal. Jen jednou, když zavedl Krabat řeč na Tondu, ho zarazil.
„Mrtví jsou mrtví,“ řekl. „A neoživnou, když o nich člověk bude mluvit.“
Michal se Tondovi v lecčems podobal. Krabat si myslel, že novému učni tajně pomáhá, neboť ho tu a tam viděl, jak stojí u Vítka a mluví s ním – stejně jako mluvil a pomáhal tu a tam Tonda minulou zimu jemu.
I Jura se ujal nováčka po svém způsobem a neustále ho nutil do jídla: „Jez jen, mladíčku, jez, co můžeš, abys byl velký a silný a trochu nám obrostl sádlem!“
V týdnu po Hromnicích začali s lesními pracemi.
Šest mládenců, mezi nimi i Krabat, mělo přivézt do mlýna kmeny, které porazili a uložili pod širým nebem minulý rok. To nebylo při vysokém sněhu nic snadného. Aby se prohrabali na místo, jim zabralo celý týden – a to přesto, že s nimi byli i Michal a Merten, kteří přiložili řádně ruku k dílu.
Pro takovou horlivost neměl Andruš pochopení. Dělal právě jen to, co bylo nutné, aby se zahřál.
„Kdo mrzne při práci, je osel,“ říkal, „a kdo se potí, je kůň.“
Kolem poledního bylo teď v únoru tak teplo, že se vraceli večer z lesa s úplně promočenými botami. Museli natřít holínky silnou vrstvou loje. Ten pak roztírali dlaněmi, aby zůstala kůže poddajná, jinak by boty přes noc nad kamny ztvrdly na kámen.
Všichni dělali tuhle otravnou práci sami – jen Lyško nutil Vítka, aby ji dělal za něho. Když to Michal zpozoroval, vzal si Lyška přede všemi na paškál.
Na Lyška to však neudělalo žádný dojem.
„Co máte“ prohlašoval ledabyle. „Boty jsou mokré – a učni jsou přece od toho, aby pracovali.“
„Ale ne pro tebe,“ řekl Michal.
„Nech toho, prosím tě!“ odporoval Lyško. „Strkáš nos do věcí, do kterých ti nic není. Jsi snad ty stárek?“
„Nejsem,“ musel přiznat Michal. „Ale vsadím se, že mi to Hanzo nebude mít za zlé, když ti řeknu, že si budeš v budoucnu natírat boty sám, Lyško. Jinak by se mohlo stát, že budeš mít potíže – a nikdo mi pak nebude moci vyčítat, že jsem tě nevaroval.“

Další díla

Malá čarodějnice, Anděl v kulichu, Malé strašidýlko, Moje knížka o Krakonošovi, Strašidýlko, Vodníček

Filmová adaptace

Krabat: Čarodějův učeň (2008)
Režie: Marco Kreuzpaintner

Čarodějův učeň (1977) – animovaná verze
Režie: Karel Zeman